Zápisník čajovníka


Čajovníci se činí i s tužkou v ruce a píšou, hledají, porovnávají, zkoumají...
Píšou příběhy, návody, rozhovory s lidmi, kteří mají co říci a sem tam i zamyšlení...

Štítky:




Nejde se neusmívat

34A_0029.jpg

Proč je na všechny otázky zaručená odpověď "dej si čaj"?

 

Zářivky bzučí tak silně, až máš pocit, že jenom vibrace toho zvuku ti roztříští hlavu. A to ani nesvítí.

Podzim se mračí, vkrádá se do peřin, do průdušek, do záclon, do hlavy, do srdce. Plíživě, ani nepostřehneš, když zaťuká na dveře.

Ze všech koutů pokoje na tebe šeptá tma. Slunce pro dnešek rezignovalo na svět.

Ještě chvíli se snažíš v žaluziích vyčíst odpovědi. Pak to vzdáš a postavíš na vodu.

Pár lístků do konvičky. Přivoň si. Hm? Nejde se neusmívat!

Objímáš ji jako prsty milenky. Pálí víc, než bys dokázal snést.

Piješ tak dychtivě jako by to byly poslední kapky na světě.

Rty se koupou v teple. Svět se zmenšil do tvých dlaní. Nic není podstatnější.

Až ale vychladne voda a čaj vydá všechnu svou sílu... 

- prázdný šálek - 


Autor: Kateřina Zemanová Publikováno 23. 12. 2019 22:18

Káva a čaj v říši semaforů

__2_0041.jpg

Praha a Louny. Káva a čaj. Blikající obrazovka, semafory, zelené koloběžky.

 

Dokáže nás to, co pijeme, ovlivnit?

Popravdě už jsem zapomněla, co to je čaj. V cizí říši semaforů, zelených koloběžek, trdelníků, turistů a podvodníků, to bylo vždycky to, co mě uklidňovalo a dávalo pocit bezpečí (jakkoliv klišovitě to musí znít). Čaj se ale postupně rozpliznul do rychlosti mezi sledováním zpráv, psaním článků (o čem vlastně?) a mrkáním do svítivé obrazovky, kde se zrcadlí svět.

Čím dál častěji odskakuju ke kávě, culím se na ni a šeptám jí lichotky, když mi zrovna rozbuší srdce. Občas buší tak silně, až mám pocit, jako by chtělo vyskočit z těla a roztříštit okna. Upsala jsem se ale jejímu tempu a hrdě prohlásila, že ho ustojím. A tak se občas ukážu v jedné pražské kavárně, kde se o to vehementně snažím. Šlehám mléko, kreslím srdíčka (nic jiného jsem se totiž pořádně nenaučila) a u toho ochutnávám vychladlá espressa, která zbyla.

Moře možností

_29_0028_b.jpgZtratila jsem se v moři možností, do kterého mě Praha vrhnula. Můj svět se zrychlil. Znepřehlednil. Bezpečí čaje se vytratilo v několika doušcích hyperaktivní kávy, která nevydrží sedět na místě, ale když se zvedne, netuší, kam se vydat. Stejně jako já.

Ztratila jsem se v moři možností. Ale zase si nemyslete, že bych se nechtěla ztrácet. Užívám si každý den v anonymitě velkoměsta, kde už navíc znám všechny parky a kavárny v okolí, a tak se tu necítím tolik cize. Občas je těch možností ale tolik – a já je neumím využít – až mám pocit, že se mi rozpadne hlava.

Vůně podzimu

Je to už přes měsíc, co jsem se neukázala doma v Lounech. Přilákala mě sem až vůně podzimu. V Lounech totiž voní jinak než v Praze. Horizont přetéká kopečky, mamka vaří dýňovou polévku, mám rýmu a pivo tu stojí jenom 28 korun.

Konečně volné odpoledne. Nechci přemýšlet, řešit deadliny, rozjímat, kam se vrtnu a co chci v životě dělat. Dělám toho moc. Dělám toho tak moc, že pochybuju, že něco dělám pořádně.

Včerejší studená noc na Červeňáku se rozplynula do doznívajících zrníček hudby a dnešek se výjimečně nekoupe v kocovinovém nádechu, ale ve slunečních paprscích. Jdu si pro čaj do čajovny, nemám už co pít. Od té doby, co jsem pryč, chodím tam už víceméně jenom mimo otevírací dobu, kdy tenhle sklep nevypadá tolik útulně a přátelsky jako obvykle, ale mně to nevadí. Mám to ráda.

Směs nostalgie, počátečního nadšení, doznívajícího štěstí a neutuchajícího naštvání tu na mě útočí ze všech stran. Občas se posadím a nechávám všechno tohle, aby do mě bodalo jako stovky jehliček. Dneska ale jen naberu plné hrsti čaje a jdu si ho připravit k nám na balkon, kde to tenkrát všechno začalo.

Harmonie – pokora – čistota – klid_7A_0009.jpg

Voda se vaří, nahřívám konvičku, sypu do ní lístky… Kdy naposledy jsem si hezky připravila čaj? Asi když jsem ještě někoho balila, vzpomínám si matně. To už je ale nějaký pátek.

Zírám na ty čtyři znaky, které jsem kdysi nakreslila na stěnu.

Harmonie – pokora – čistota – klid.

Popravdě už jsem zapomněla, co to je čaj, říkám si, když beru do ruky propisku.

Popravdě už jsem zapomněla, co to je čaj, začíná pero klouzat po papíru.

Z konvičky padá poslední kapka nálevu, mžourám do sluníčka, čichám k lístkům. Začal podzim. Vrátila jsem se domů.

Harmonie – pokora – čistota – klid, snažím si to obtisknout do paměti. Až se totiž vrátím do světa semaforů, turistů, kávy a novinových zpráv, bojím se, že zase nejspíš zapomenu.

 

analogové fotografie: Kateřina Zemanová


Autor: Kateřina Zemanová Publikováno 9. 9. 2019 10:38

Pu-Erh požírač tuku i pomocník při kocovině

IMG_0136.JPG

V tradiční čínské medicíně je Pu-Erh pokládán za léčivo, bývá označován jako čínský penicilín. Již staří Číňané totiž věděli, že člověk se může cítit zdravý jen tehdy, pokud životní energie "Qi" může v těle člověka nerušeně plynout.

Tento harmonický tok pozitivně ovlivňují účinky pravidelného pití Pu-Erh čaje, které napomáhají k dosažení rovnováhy mezi energiemi Jin a Jang posilováním imunitního systému a životní energie.

 

 

Pu-Erh se proslavil v následujících 3 hlavních oblastech

·      Pu-Erh je účinným pomocníkem v boji s nadváhou, je nazýván též požíračem tuku. Jedná se tedy o ideální doplněk redukčních diet, popř. též jako nápoj při provádění očistných postních kůr (hladovek).

·      Redukce hladiny cholesterolu v krvi – při pravidelném pití 3 šálků denně ji lze snížit až o 13 % za měsíc.

·      Aktivizace látkové výměny v játrech při snižování hladiny alkoholu v krvi. Osm dobrovolníků z řad pařížských lékařů se přesvědčilo, že díky pití Pu-Er čaje probíhalo odbourávání alkoholu z jejich krve více než dvojnásob rychle. Hladina alkoholu totiž klesla za 2 hodiny již o 0,45 promile. Ideální nápoj po prohýřené noci, plné alkoholu.

Další klinicky ověřené účinky

·      ochrana před infekčními chorobami

·      působí bakteriostaicky (zabraňuje množení bakterií)

·      usnadňuje trávení tučných jídel (vhodný při přejedení a po velkých oslavách)

·      posiluje imunitní systém

·      odstraňuje z těla plísně i obávanou Candidu albicans (nutné pití alespoň 3 šálků denně spolu s protiplísňovou dietou, kdy na týden vynecháme cukry, ovoce, alkohol a kynuté pečivo, k tomu popíjíme čaj Pu-erh a vodu s vymačkaným citronem)


Publikováno 8. 8. 2018 9:38

Šungit – léčivý kámen z vesmíru?

šungit.jpg

Píše se rok 1709, nastalo horké léto a koná se slavná Poltavská bitva.

Vodní nádrže rozkvetly a jejich voda se stala pro vojáky ruské i švédské armády velmi nebezpečná. Zatímco ve švédské armádě se rozmohly žaludeční a střevní nemoci, ruští vojáci zůstali zdraví. Příčinou byl břidličný černý kámen šungit.

Ruský car Petr I. totiž vydal nařízení, podle kterého museli vojáci pít jenom vodu, ve které byl tento kámen ponořen. Tím byl potvrzen mimořádně silný dezinfekční účinek tohoto záhadného kamene.

 

Jak šungit vznikl?

Šungit je kámen černé barvy, nachází se pouze v Rusku v oblasti Karélie. Podle geologů se jedná o horninu starou 2 miliony let. Šungit buď vznikl v mělčinách pravěkého moře, kde žili primitivní mikroorganizmy a ty se spolu s mořskými sedimenty staly základem pro vznik šungitu. Druhá teorie tvrdí, že šungit je pozůstatkem pravěkého meteoritu, úlomku zaniklé planety Faethon. Někteří geologové tvrdí, že šungit vznikl následkem sopečného výbuchu.

Co šungit obsahuje a k čemu je dobrý?

Kámen má jedinečné složení, obsahuje uhlík ve formě fullerenů, což jsou šestičlenné kruhy atomu uhlíku připomínající fotbalový míč. U USA je zkoumán protirakovinný účinek fullerenů. Šungit kromě uhlíku obsahuje všechny prvky periodické soustavy, ale do vody uvolňuje jen látky prospěšné živému organizmu.

Šungit má čistící a dezinfekční účinky, ničí střevní bakterie, streptokoky, neutralizuje těžké kovy, sloučeniny chlóru a dusíku.

Jak si připravit šungitovou vodu?

Přefiltrovanou nebo převařenou vodu nalijeme do džbánu a vložíme šungit. Po půl hodině již voda prokazuje antibakteriální účinky, které vydrží maximálně 3 dny. Je vhodná na čištění pleti, oplach po umytí vlasů, ke kloktání při bolesti v krku i k inhalaci (voda ohřátá na max 90 stupňů Celsia, doba inhalace 1 až 3 minuty), na popáleniny, při paradentóze.

Šungitová koupel

Je vhodná při ekzému a lupénce, po velké fyzické a sportovní zátěži, zlepšuje kvalitu spánku. Do vany napustíme teplou vodu (36 stupňů) a vložíme propláchnutý sáček s 300g šungitu. Necháme chvíli působit, pak vymácháme a vymačkáme. Koupeme se 10 až 15 minut.

Šungitová drť

Nasypeme drť do krabice od bot a chvilku po ní přešlapujeme ve stoje 2 až 5 minut. Je možno také tuto proceduru provádět vsedě po dobu 1 hodiny.

Je třeba před a po proceduře kontrolovat krevní tlak, který se může zvýšit.

Šungit působí na reflexní zóny na chodidlech. Masáž odstraňuje únavu, stimuluje krevní oběh a má pozitivní vliv při problémech s páteří, revmatických potížích a bolestech kloubů.

Šungitová pyramida

Malá pyramida vyrobená ze šungitu je vhodná do prostoru, kde je počítač, technika, geopatogenní zóny nebo elektrosmog. Pyramida se doporučuje ve velikosti 5 až 10 centimetrů.

Vědci, kteří v současné době šungit zkoumají, prohlašují, že je to zázrak. A tak vyzkoušejte jeho blahodárné účinky.


Autor: PharmDr. Lenka Zemanová Publikováno 25. 6. 2018 14:54

Je čokoláda zdravá nebo nezdravá?

čokoláda.jpg

Taky máte rádi čokoládu? Určitě jste zažili tu lahodnou chuť, která se rozplývá na jazyku a zlepší vaši náladu.

O čokoládě se říká, že je i léčivá, ale je to opravdu pravda?

Zastánci zdravé výživy přeci tvrdí, že je plná cukrů a tuku…

Zdravotní účinky

Aby čokoláda rozvinula svoje léčivé účinky a neškodila, musí být kvalitní, vyrobená z kakaového másla a obsahovat alespoň 70 % kakaa. Pak se teprve projeví účinné látky obsažené v kakau, kterých vědci napočítali kolem 300. Patří mezi ně kofein, teobromin a fenyletylalanin, podobný amfetaminu, ten je nositelem blahodárných účinků na naši náladu. Čokoláda obsahuje také spoustu minerálů, mezi které patří hořčík, draslík, vápník či zinek.

Výzkumy také prokázaly v čokoládě vysoký obsah antioxidantů – flavonoidů, údajně daleko vyšší než v čaji, červeném vínu, ovoci nebo zelenině. Antioxidanty ochraňují náš organizmus proti volným radikálům, které vznikají důsledkem znečištěného ovzduší, kouření, smogu, nevhodné potravy a záření. Tmavá čokoláda má těchto antioxidantů dvojnásobnou hladinu než čokoláda mléčná. Flavonoidy mají kladný vliv při srdečních onemocněních a vysokém krevním tlaku, čistí naše cévy od usazenin.

Kofein a teobromin stimulují náš nervový systém, pomáhají udržet pozornost při učení a řízení, odstraňují únavu. Čokoláda má dokonce i mírný antidepresivní účinek, a to díky tomu, že vyvolává pocit blaženosti, klidu a pohody.

Trocha čokoládové historie

chocolate.jpg

Prvními mlsouny čokolády byli Mayové – starověké národy Střední Ameriky již před 3000 lety. Ve starých mayských textech je kakao označováno jako pokrm bohů. Kakaové boby byly také pou

 

žívány při obřadech dospělosti a různých léčitelských rituálech. Sloužily také jako velmi hodnotné platidlo.

První čokoláda však vypadala a chutnala úplně jinak než ta dnešní. Indiáni si ji připravovali jako studený pěnivý nápoj bez cukru, ochucený chilli. Chutnal hořce a pro nás nezvykle.

Do Evropy přivezli čokoládu španělští dobyvatelé. Aby si ji i Evropané oblíbili, začala se ochucovat cukrem a popíjet 

 

teplá. Postupně se rozšířila ve Francii, Anglii a dalších evropských zemích, ale zpočátku jen na královských dvorech a mezi šlechtici.

Tabulková čokoláda, tak jak ji známe nyní, vznikla v Anglii až v roce 1847, kdy firma Fry vyvinula vlastní způsob, jak smíchat kakaové máslo, cukr a kakaový prášek do jakési pasty. Ta se pak formovala do pevné čokolády v tabulce.

První mléčnou čokoládu, určenou pro děti, vyvinul Švýcar Henri Nestle v roce 1875, když smíchal kakao s kondenzovaným mlékem.

V současnosti se asi 60 % čokoládové výroby zkonzumuje ve Spojených státech a v Evropě, přestože tyto oblasti představují pouze 20 % světového obyvatelstva. V čele čokoládových mlsounů stojí Švýcaři s obrovskou spotřebou 10 kg na osobu a rok.

Belgická čokoláda a fondue v čajovně!

Máte chuť ochutnat klasickou horkou čokoládu, která se podávala na francouzském královském dvoře?  Pak přijďte k nám do čajovny a objednejte si jedinečnou pravou hustou a krémovou čokoládu, nejlepší v Lounech. V nabídce máme také výtečné čokoládové fondue s domácími perníčky a ovocem.

Těšíme se na Vás. 


Autor: Lenka Zemanová Publikováno 19. 3. 2018 19:53

Osudové setkání (příběh od paní Maxové)

Všude na cestách i na polích leží listí, tvořící krásný barevný koberec. Jemně mží.  Kola kočárku se pomalu otáčejí, nabírajíce přitom barevnou směs. Mladá žena se občas skloní nad kočárkem a starostlivě přikrývá dětské tělíčko. Spěchá, aby dorazila ještě před setměním.

„Mladá paní, prosím vás, jak se dostanu na nádraží?“

 Žena se překvapeně otočí po směru neznámého hlasu. Patří muži ve středních letech, upnutému do tmavého zimníku, čepice mu téměř zakrývá oči.

„Je to dosti daleko, ale jestli chcete, můžete jít s námi, máme totiž stejnou cestu,“ nabízí ochotně mladá žena.

„Dobře, děkuji, rád se k vám připojím,“ souhlasí neznámý muž.

„Chlapeček?“ zeptá se po chvíli.

„Ano,“ odpovídá s jistou dávkou pýchy mladá žena. „I když je ho sotva vidět, dokáže nás všechny někdy pěkně potrápit. A co vy? Jedete daleko?“

„Baže daleko, stovky kilometrů,“ povzdechne neznámý.

Tato odpověď vzbudila v mladé ženě jistý zájem. Zpočátku se snažila navázat pouze obyčejný rozhovor, neboť by jí připadalo nezdvořilé po celou dobu společné cesty mlčet. Ale teď zbystřila pozornost.

„Promiňte mi mou zvědavost, ale kam vlastně tak daleko jedete? Víte, já jsem se narodila tady a zatím jsem ještě neměla příležitost, jak se říká, vytáhnout paty za humna. Odjakživa jsem toužila cestovat, poznávat neznámé kraje, lidi, jejich zvyky…“

„Vůbec se nemusíte omlouvat, docela vás chápu,“ odpověděl nenuceně neznámý. „I já měl v mládí podobné sny. Dokonce se mi i splnily, jenže trochu jinak, než jsem si, co by nezkušený mladík, představoval.“

Mladá žena na něj pohlédla s výrazem nepochopení, ale on pokračoval.

 „Já se vracím domů – na Ukrajinu. Tady na Moravě jsem byl vlastně jenom na výletě. Toužil jsem znovu po letech projít místy, kde jsem prožil nejkrásnější okamžiky svého života. Musím však přiznat, že jich bylo méně než těch trpkých, ba přímo krutých. Snad si dovedete představit život vojáka za války. Mnoho dní a nocí se naše jednotka probojovávala slovenskými horami a lesy, až jsme se dostali někam do těchto míst.“

Pak se muž najednou zarazil a začal se omlouvat. „Ale promiňte, trochu jsem si zavzpomínal, možná i sentimentálně roztesknil a vás to asi moc nezajímá, že? Nezlobte se na starého mládence, prosím vás“.

„Ale ne, právě naopak. Ještě nikdy jsem se nesetkala s cizím vojákem, který mimochodem mluví tak dobře česky, že by to ani nikdo nepoznal. Opravdu by mě moc zajímalo, jaké krásné okamžiky jste tu vlastně prožil. Víte, nedovedu si představit šťastného vojáka, který žije většinou v zákopech, jeho stálým hostem je zima, hlad, bolest, samota, strach…“

„Ano, máte pravdu, to všechno jsem skutečně zažil, ale rád bych vám nejdříve objasnil to, nad čím jste se tak pozastavila – že totiž mluvím dobře česky. A s tím vlastně souvisí i ty nezapomenutelné chvíle,“ zvyšoval napětí muž.

Žena po něm tázavě a s neskrývanou zvědavostí obrátila oči a on zase pokračoval.

„Jednou jsme se skrývali právě tady někde v okolních lesích. Hlad a mráz nás zahnaly až k chalupám, i když to bylo velice nebezpečné. Ale naštěstí jsme se dostali k dobrým a spolehlivým lidem. Dali nám, co mohli. Velmi jsem si oblíbil dceru onoho sedláka a byl jsem u nich častým hostem. Myslím, že vám, jako ženě, nemusím vykládat, jak muž, natož voják, trpí dlouhou nepřítomností druhého pohlaví. Prostě jsme se do sebe zamilovali. No a od ní jsem se právě naučil tak dobře česky. Ale pak přišel konec. Naše jednotka kraj narychlo opouštěla. Ani jsem se s ní nestačil rozloučit a víckrát jsem ji už neviděl. Ani nevím, jestli vůbec žije,“ smutně povzdechl muž.

„No a co bylo dál?“ otázala se netrpělivě mladá žena.

„Od našeho nedobrovolného rozchodu jsem zažil mnoho těžkých chvil, často jsem měl pocit, že se už nikdy nevzpamatuju, dokonce jsem i několikrát poznal, co je to smrtelný strach. Ale vzpomínka na ni mě vždy vzpružila a znovu postavila na nohy. Vlastně asi díky ní jsem všechny ty válečné hrůzy přežil. Po válce jsem se po ní snažil pátrat, jenže ona se pravděpodobně vdala, takže neznám ani její příjmení a to je těžké.“

Pak se muž náhle zarazil, když uviděl nádražní domek. „No, to jsem se tedy rozvzpomínal, promiňte, támhle už vidím cíl své cesty. Mnohokrát vám děkuji za doprovod a za milou společnost. A vy spěchejte domů, ať vám chlapeček nenastydne, už je velice chladno.“

„Ne vy mně, ale já bych vám měla poděkovat. Vaše vyprávění bylo velice zajímavé, ale také smutné,“ ukončila povděčně rozhovor žena.

Zrovna když se loučili před nádražním domkem, ozval se z ampliónu hlas, oznamující, že vlak – směr Uherské Hradiště – je připraven k odjezdu. Muž chvatně podal své průvodkyni ruku a vyběhl na nástupiště. Žena spěchala za ním, aby se dozvěděla, zdali vlak ještě dostihl. Oba však zůstali překvapeně stát. Zahlédli totiž už jen poslední vagón. Zdatný mladík by možná ještě dokázal naskočit, ale tento muž si už netroufl.

„No nic,“ pravil posmutněle, „ to bylo asi tím, že jsem se tak rozpovídal. Počkám v čekárně na první ranní vlak. Ještě jednou moc děkuji a na shledanou.“

„Na shledanou, je mi to opravdu moc líto,“ odpověděla žena a pomalu odcházela. Zanedlouho se však vrátila a znovu oslovila onoho muže, který se ještě procházel po nástupišti.

„Nezlobte se, ale byla to vlastně moje vina, to já jsem vás tím svým vyptáváním tak zdržela. Ráda bych to odčinila tím, že vás pozvu k nám domů. Můžete u nás přenocovat, moje matka vás také jistě ráda uvítá. Víte, tady to není nic mimořádného, když někdo cizí u nás přespí. Tady už vlastně dávají lišky dobrou noc a často se stane, že u nás někdo hledá přístřeší, zvláště v zimě, když jim třeba vánice znemožní další cestu.“

„Děkuji vám, ale to bych od vás nemohl žádat. Počkám raději tady,“ odvětil muž, překvapený nenadálým pohostinstvím.

„Ne, prosím vás o to, abyste šel se mnou. Můžete nám potom ještě doma vyprávět o vašich dobrodružstvích, i matku to bude jistě zajímat. A možná, že by se nám mohlo podařit dozvědět se něco o té vaší dívce – všichni se tady navzájem známe, žijeme tady už mnoho let,“ naléhala mladá žena.

Po krátkém váhání muž svolil a ženu následoval. Venku ji požádal, zda by směl vézt kočárek.

„Víte, vždycky jsem si přál mít syna, ale nikdy jsem se neoženil. Chtěl bych zkusit, jaký je to pocit stát nad takovým uzlíčkem,“ poprosil muž.

Žena mile ráda svolila a se zalíbením pozorovala, jak obratně si vede s jejím děckem. Brzy došli k menšímu, pečlivě upravenému domku. Žena se před ním zastavila se slovy: „Tak, jsme doma!“

Muž se zájmem pozoroval pěkné obydlí. Přišla jim otevřít žena ve středních letech, v přítmí zahlédl spíše jen její siluetu. Nejdříve vstoupila jeho průvodkyně a oznamovala matce, koho přivádí. Ta přikývla a s úsměvem, vyjadřujícím samozřejmou hostitelskou srdečnost, zvala muže dovnitř. Mladá žena odešla postarat se o děcko a host vstoupil do osvětlené čisťounké kuchyně. Hostitelka mu pokynula, aby se posadil a zanedlouho postavila na stůl večeři. Teď si ji teprve muž mohl pořádně prohlédnout. Byla to elegantní, hezky upravená žena. Pohybovala se kolem něho velmi obratně a s lehkostí, která ho až udivovala. Zdálo se mu, že tyto graciézní pohyby odněkud zná, někde je viděl, ale nemohl si vzpomenout. Pokrm pozřel téměř nevědomky, plně se zaměstnávaje přemýšlením. Žena pak usedla proti němu. Najednou jí na čele vyrazily krůpěje potu a celá se rozechvěla. Jakmile totiž muž dojedl, zvedl hlavu, chtěje paní poděkovat za pohostinství. Slova mu však přes rty nevyšla. Okamžitě postřehl změnu v obličeji ženy a téměř ho zamrazilo. Velké oči, tmavé husté vlasy, mezi kterými už probleskovaly šedivé proužky, výrazné rty, ruce s dlouhými štíhlými prsty, které se chvěly… Tentýž boj se odehrával v mozku hostitelky, začal pracovat tak usilovně jako už dlouho ne. Začaly se v něm točit vzpomínky jedna za druhou – zasněžené pláně, válečná střelba, jejich stará stodola… a mladý voják s upřímnýma očima, pevnými pažemi a ještě pevnějším objetím. A tento muž, sedící proti ní, jí ho tolik připomíná. To vše je už, pravda, dosti omšelé, vždyť přešlo tolik let a ona už také nepatří k nejmladším. Ale není pochyb – je to on! Stal se zázrak, na který čekala více než dvacet let a v nějž už dávno nedoufala. První co přišlo, byly slzy. Vše se v ní uvolnilo a muž, který zatím ve svých myšlenkách došel k témuž závěru, najednou povstal a opatrně ji objal.

Překvapením nikdo z nich nemohl promluvit. Byl to překrásný pocit – nalézt po takové době to, po čem oba tolik toužili, ale s čím se už dávno rozloučili a nevěřili ve splnění. Potom jeho paže povolily, oba se po silném duševním zážitku unaveně posadili, aby si trochu vydechli.

Ticho prolomil muž chvějícím se hlasem: „Teď pomalu začínám věřit na osud. Vždyť jen díky tomu, že jsem dnes na ulici oslovil tu mladou ženu… a kdo to vlastně je, je to tvoje vlastní dcera?“

„Ano,“ odpověděla posléze trochu se zardívajíc. „A nejen moje, ale i tvoje. Víš, tenkrát ta naše milostná setkání neskončila bez následků. Ale už jsem neměla možnost oznámit ti, že budeš otcem. A tak jsem Annu vychovávala sama. Řekla jsem jí, že její otec zemřel brzy po jejím narození – vlastně jsem doopravdy nevěděla, jak to s tebou dopadlo. Dnes je Anna šťastně provdaná a má krásného synka.“

„Takže já jsem ode dneška nejen otec ale i dědeček!“ vydechl překvapený muž. „Opravdu jsem netušil, že moje cesta takhle skončí! Zavolej, prosím tě Annu, musíme jí to nějak šetrně oznámit,“ dodal po chvíli.

Na matčin pokyn vstoupila do kuchyně mladá žena a pozorně si oba prohlížela. Neušlo jí, že se mezi nimi něco odehrálo. Matka jí vzápětí podala vysvětlení. Anna nemohla uvěřit. Trochu se ostýchala onoho muže, který je vlastně její otec, a kterého poznala teprve dnes. Ale jeho laskavé oči a ruka, kterou jí srdečně nabízel, jí pomohly. Opětovala stisk, po kterém následovalo láskyplné objetí.  Škoda jen, že tato chvíle nepřišla před dvaceti lety! Vždy tolik postrádala otce! Ale teď je šťastna, že vůbec přišla. Alespoň její syn bude vyrůstat nejen s otcem, ale i s dědečkem. Přála by si, aby tento večer nikdy neskončil. Měla toho tolik na srdci! Bála se, jestli to není jen sen, ze kterého se ráno probudí.  Ale musela odejít – vycítila, že oni dva chtěli být spolu sami.

Ještě nezvykle dlouho do noci svítilo světlo za okny osamělého domku. U stolu seděli dva, ne zrovna nejmladší lidé a drželi se za ruce jako milenci. Po tvářích jim stékaly slzy štěstí a dojetí. Oba se báli promluvit, aby tu úžasnou chvíli nějak neporušili.

Vzápětí přistoupila žena k oknu. I muž povstal a pevně ji objal kolem ramen. Začalo sněžit. Listí, jehož barvy se jí tolik líbily, pomalu přikryl bílý poprašek. Bude tuhá zima. Ale jen tam venku za okny.


Autor: Michaela Maxová Publikováno 1. 1. 2017 20:54

Dva extrémy letošního léta - týden plný čaje a bez jediného šálku

13925658_10154396466159439_8852455111238522124_o.jpg

Co s lidským organizmem a psychikou udělá týden plný čaje a co týden bez jediného šálku?

A jaká je ideální míra čaje?

Je dobré pít čaj ráno? Probere nás, nebo spíš ne?

Přečtěte si čajové "zamyšlení".

13925752_10154396465534439_1552852870982052204_o.jpgČajová škola – čaj teče proudem, 16 hodin denně. Člověk tam má skoro pocit, že voda je moc „vodová“ a když se přihodí pár lístků čaje, rozhodně to ničemu neuškodí.

Odstíny chutě skoro splývají, nestíhám je rozeznávat, už jen přihlouple zírám do papíru s poznámkami. Ráno vstanu – a proces se opakuje. V půlce týdne už ale nemůžu… Musím si dát pivo (nebo víno?)! Jinak mi chuťové pohárky a celá hlava z přemíry čaje snad exploduje.

I poslední večer piju u ohníčku čaj. Když víno kombinujete s čajem, je daleko menší pravděpodobnost, že se opijete. Notýsek plný poznatků o čaji si čtu ještě po cestě domů. A paradoxně - mám chuť na další čaj, který na nočním stolku připravuju ještě večer, když se vracím.

…o pár týdnů později…

Můj dost možná poslední tábor v životě. Jídelna, kde vaří už 10 let to samé, „čaj“, který jistě pamatujete z lyžařských výcviků (ovocný – slazený, moc se nedá pít, zároveň je to ale to jediné teplé pití k dispozici). A abych nezapomněla – snad nejstudenější týden léta. A pro mě? Hlavně týden bez čaje!

Nečekala bych, že mi můj věrný společník bude tak chybět... Mého drahého připomínal jenom tenhle časopis, který jsem o odpolední klid četla. Takhle jsem si přivolávala chuť, hřejivost a pohodovost tohoto nápoje. Při jediné možné příležitosti jsem vzala za vděk tím „nedobrým pitím“ ze sáčku, kterému lidé říkají „čaj“. Možná jsem rozmazlená, ale ani jsem ho nedopila. 

Jakmile tábor skončil, chtěla jsem jenom tři věci:

  1. dobře se najíst
  2. vyspat se v mojí posteli
  3. a dát si sakra konečně ten čaj!

13925503_10154396466299439_3110956104580320558_o.jpgA na co jsem díky těmto extrémům znovu přišla?

Nic se nesmí přehánět.

Moc i málo čaje (aspoň mně) škodí. A koneckonců je to jako s partnerem – občas je vlastně fajn, když si chybíte a těšíte se na sebe. Ale taková dovolená, kdy se máte skoro plné zuby, se jednou za rok taky vydrží :).

A nějaká ideální míra?

Poslouchejte svoje tělo. Osobně dávám přednost jednomu pořádně vychutnanému a hlavně kvalitnímu čaji - na více nálevů. A navečer (obzvlášť teď na podzim a v zimě) si ráda připravím bylinkový čaj. 

A ráno čaj nepiju.

Dřív jsem si nedokázala představit ráno bez černého čaje. Do krku jsem ho nalila ve spěchu a žila v představě, že mě probere. Nakolik se mu to povedlo, to těžko posoudit. Když jsem ale týden ranní čaj vynechala, byla jsem naprosto mrtvá, nesoustředila se. Moje tělo se prostě nedokázalo probrat a "nakopnout" samo.
A tak jsem si řekla, že s ranním šálkem, který si pořádně ani neužiju, je konec. A ono to funguje - ve škole neusínám (když teda zrovna nezačínáme matikou). 
Sem tam si o víkendu udělám dopoledne nějaký jemnější bílý čaj - spíš na chuť. Mám pocit, že pomalejší rozjezd je pro mě lepší. 
Ale - to je jenom můj pohled na věc. Jsem přesvědčená, že pro každého funguje něco jiného. Jde jenom o to, zkoumat i další možnosti. A nezatracovat je. 

 

P.S.: O tom, proč mě začalo bavit připravovat i bylinky zase někdy jindy.

fotografie: s laskavým svolením Lenka Cisárová


Autor: Kateřina Zemanová Publikováno 5. 11. 2016 12:56

Bylinkové čaje - opravdu nám neublíží?

bylina.jpg

Bylinkový čaj mi vždycky vařila babička. Když jsem byla nachlazená, tak to byl lipový s medem, když mě bolelo bříško - čaj heřmánkový. V zimě jsme pili šípkový čaj na zvýšení imunity a na jaře kopřivový na detoxikaci.

Můžou nám bylinky ale také ublížit? A jak je uvařit?

Před sebou máte průvodce světem léčivých bylinek.

 

Kde bylinky seženu?

  • Někteří lidé si je pěstují - buď na okenních parapetech anebo na záhoncích.
  • Ti odvážní si je i sami sbírají. Musíte ale dát pozor kde. Raději je nechte dál růst v okolí silnic a v oblasti velkých měst.
  • Někdy je možná vhodnější zakoupit odzkoušené bylinky v lékárnách (nebo čajovnách :)). Kvalita a čistota bylin je zkrátka zaručena.

Jak je ale správně používat?
Je možné je pít nepřetržitě a nebo volit raději podle zdravotních obtíží?

Bylinky nemoci léčí nenásilnou, přirozenější cestou, ale bohužel také cestou pomalejší. Vzhledem k tomu, že obsahují účinné látky (jako jsou silice, třísloviny, alkaloidy a další), není je většinou vhodné popíjet pořád. Naše tělo by si na ně zvyklo a přestaly by účinkovat.

Existuje však několik jemných bylin, které můžeme pít každý den. Jedná se například o listy jahodníku, maliníku, ostružiníku, černého rybízu...
Z těchto bylinek si můžeme udělat směs a v případě zdravotních problémů k nim přidáme bylinku na dané obtíže.

Takový léčivý čaj se ale doporučuje pít maximálně po dobu 1 měsíce, potom je třeba alespoň na týden až dva bylinky vysadit.
U dlouhodobých nemocí musíte být trpělivý a vydržet s jejich pitím po několik měsíců. Po 2 až 3 měsících bylinky obměňujte, aby měly dostatečný účinek.

U nemocí, kde je přítomna infekce, vždy aplikujeme byliny ještě 30 dní po odeznění příznaků, protože tady často dochází k recidivám.

Při preventivním užívání bylin je třeba postupovat systematicky, malá léčivá kúra by měla trvat 4 týdny a velká (například detoxikační) kúra 2 měsíce. Detoxikační kúry provádíme hlavně na jaře a pak také na podzim. Inspirujte se naší detoxikací po celý rok.

Jak si připravíme bylinkový čaj?

  • Nálev - na šálek čaje spaříme 1 lžičku směsi a vyluhujeme po dobu 15 minut a pak scedíme.
    Jako nálev připravujeme květy, nati a byliny s obsahem vonných látek - silic.
  • Odvar - čajovou lžičku bylin zalijeme 250 ml studené vody a vaříme 3 až 10 minut podle typu byliny. Pak necháme 15 minut odstát a scedíme.
    Formou odvaru připravujeme kořeny a kůry.
  • Studený výluh - macerát
    Potřebné množství byliny, většinou 1 čajovou lžičku přelijeme 250 ml studené vody a a při pokojové teplotě necháme 8 až 10 hodin odstát.  Scedíme a můžeme jemně asi na 30 stupňů Celsia přihřát.
    Tato úprava je vhodná pro byliny, které obsahují slizovité látky a ty, jejichž obsahové látky se varem rozkládají a ztrácejí účinnost (například jmelí bílé).
  • Lihovodné roztoky
    Když se některé účinné látky nerozpouštějí ve vodě, musíme je smíchat i s lihem. Jen vodný výluh by zkrátka nebyl dostatečně účinný.
    Lihovodný roztok vyrobíme tak, že do šálku připraveného bylinného čaje přidáme ještě 2 až 3 lžičky lihové tinktury.
    Tato příprava je vhodná například u šalvěje, mateřídoušky, lichořeřišnice. Tyto roztoky nacházejí uplatnění při léčbě nosohltanu a krku jako kloktadla a také při onemocnění močových cest.
  • Lihové výtažky + tinktury
    - U sušených bylin volíme poměr: 1 díl bylin na 10 dílů 40 až 60 % alkoholu.
    - U bylin čerstvých je vhodný poměr: 1 díl bylin na 4 díly alkoholu. Naložené byliny necháme vylouhovat 14 dní a pak zfiltrujeme.

Na co musíme dát bacha?

Při používání léčivých bylin panuje názor, že nemohou uškodit. To ale bohužel není pravda. I bylinky jsou vlastně drogy, to znamená, že obsahují mnohdy i silně účinné látky a před jejich použitím je třeba se poradit se zkušeným bylinářem, lékárníkem nebo ošetřujícím lékařem.

1. Těhotenství

Těhotenství a kojení je období, kdy si také musíme dát pozor na to, jaké bylinky užíváme, protože některé by mohly mamince nebo plodu ublížit a dokonce vyvolat i předčasný porod. Účinné látky některých bylinek přecházejí při kojení do mateřského mléka.

Bylinky nevhodné v těhotenství a při kojení

  • Řebříček obecný
  • Medvědice lékařská
  • Pelyněk pravý
  • Přeslička rolní
  • Lékořice lysá
  • Třezalka tečkovaná
  • Yzop
  • Buřina srdečník
  • Jablečník obecný
  • Komonice obecná
  • Máta peprná
  • Jehlice trnitá
  • Rozmarýn
  • Vrba bílá
  • Ostropestřec mariánský
  • Mateřídouška obecná
  • Podběl obecný
  • Divizna
  • Jmelí bílé

2. Antikoncepce

Mnoho žen a dívek užívá v dnešní době hormonální antikoncepci.
Vyvarujte se:

  • třezalkového čaje, který účinek antikoncepce snižuje.
  • Nevhodné je také velké množství sojových výrobků, které obsahují přírodní fytoestrogeny.
  • I pupalka negativně ovlivňuje účinek antikoncepce.

3. Epilepsie

Pozor při výběru bylin si musíte dát i při epilepsii. Tam se nesmí bylinky s těkavými silicemi, které by mohly dráždit nervový systém a vyvolat epileptický záchvat.

Bylinky nevhodné při epilepsii

  • Anýz
  • Fenykl
  • Rozmarýn
  • Mateřídouška
  • Šalvěj
  • Dobromysl
  • Yzop

4. Warfarin

Velké množství pacientů nyní užívá proti srážení krve lék Warfarin. I zde je třeba být na pozoru.

Bylinky zvyšující účinek Warfarinu

  • andělika čínská
  • česnek
  • gingo - jinan dvoulaločný
  • papája
  • šalvěj

Bylinky snižující účinek Warfarinu

  • třezalka
  • Žen-šen
  • zelený čaj
  • bylinné čaje ze zelených listů

5. Vysoký krevní tlak

Při vysokém krevním tlaku není vhodné pít:

  • heřmánkový čaj
  • ve velkých dávkách kávu
  • černý čaj
  • maté

6. Děti

Nedoporučují se lihové výtažky (protože obsahují líh). Pro děti nejsou vhodné také hořké byliny jako je hořec, pelyněk. Ty mohou vyvolat zvracení a následkem nechuť k pití bylinkových čajů.

Pro malé kojence doporučujeme čaj heřmánkový a fenyklový. Od 6. měsíců věku je pro děti vynikající čaj rooibos. Je připraven z afrického keře, čajovce kapského, který roste pouze v Jihoafrické republice. Čaj má lahodnou chuť a nádhernou červenou barvu. Obsahuje velké množství antioxidantů, vitamínů a minerálů. Má protialergické účinky, léčí kožní problémy, zvyšuje imunitu. Působí také proti stresu a nervozitě.

Shrnuto a podtrženo...

Léčivé bylinky jsou vynikajícím jemným léčivým prostředkem, ale je třeba dát pozor, jak je správně zvolit a užívat.

Vždy se poraďte s odborníkem, lékařem, lékárníkem nebo bylinářem.


Autor: PharmDr. Lenka Zemanová Publikováno 11. 4. 2016 16:51

Moringa - zelený strom života

moringa.jpg

Také jste četli zprávu, že kubánský vůdce Fidel Castro se zázračně uzdravil ze své zákeřné nemoci? Myslela jsem si, že měl k dispozici nějaký nový lék, který je zatím veřejnosti utajován. Ale nebylo tomu tak, Fidela Castra prý uzdravila moringa. Moringa je úžasný jedlý strom, který roste právě na Kubě, pak v Indii a nově je pěstován na Kanárských ostrovech.

... V čem tkví jeho zázračnost?

 

Proč je moringa "zázračná"?

Moringu můžeme směle označit jako rostlinu s nejvyšším obsahem vitamínů na naší Zemi. Prášek z listů obsahuje navíc vysoce kvalitní bílkoviny, 7x více vitaminu C než pomeranč, 4 x více vitamínu A než mrkev, 15 x více draslíku než banány, 26 protizánětlivých látek a 46 antioxidantů.

Hodnota ORAC, která značí obsah antioxidantů je rekordní 75 000 jednotek. Pro srovnání kustovnice má 25 000 jednotek a borůvky 64000.

Má také vysoký obsah chlorofylu, který čistí krev od těžkých kovů a látky salvestroly, které jsou nositelem protirakovinného účinku. Velmi zajímavý je také rostlinný hormon zeatin, který omlazuje buňky a zajistí dokonalé vstřebání živin do buněk.

Životní síla, kterou v sobě strom moringa skrývá, je zcela mimořádná - přirůstá totiž tempem 6 metrů za rok.

Původem je z oblasti Himaláje, ale daří se mu velmi dobře v tropických a subtropických zemích. Na Kanárských ostrovech rostou moringy mimořádné kvality. Přispívá k tomu jedinečné složení lávové půdy s vysokým obsahem minerálů, ideální sluneční svit a větry z Afriky, které přinášejí další živiny.

Moringa zachránce

Moringa již zachránila mnoho životů v rozvojových zemích, jednak jako zdroj živin a dále také jako ničitel bakterií ve vodě, která se díky morinze stává nezávadnou. Na získání 1 litru nezávadné vody stačí desetina gramu semen. Proto moringové stromy všude doprovází respekt a úcta.

Nazývají ji Dárce života, Zázračný pramen nebo Dar z nebes.

Jaké léčebné účinky moringa tedy má?

  • Přítomnost chlorofylu pomáhá s tvorbou zdravé krve, do niž přivádí větší množství kyslíku a tím se zlepšuje látková výměna, posiluje se imunita a tělo tak lépe bojuje proti infekcím.
  • Zeatin z moringy působí proti stárnutí buněk a podporuje udržení mladistvé a pružné pokožky. Zlepšuje se stav kůže u ekzematiků a lupénkářů.
  • Moringa obsahuje velké množství nenasycených omega 3 kyselin, a proto snižuje hladinu cholesterolu a zlepšuje průchodnost cév. Snižuje tak riziko kardiovaskulárních onemocnění.
  • Má také pozitivní vliv na lidský zrak.

V jaké formě lze moringu užívat?

Moringa se používá buď jako drcený list na přípravu čaje nebo jako koření v kuchyni. Velmi dobře se dávkuje ve formě jemného prášku, který nasypeme do jogurtu, kaší, smoothie, do polévek, na pizzu anebo smícháme s mlékem jako koktejl. Doporučená dávka jsou 2 čajové lžičky denně.  Doporučuje se začínat jen s množstvím na špičku nože, aby si tělo zvyklo.

Čaj připravíme zalitím 1 lžičky drceného listu vodou 80 stupňů horkou a necháme vyluhovat 10 minut. Je možné připravit 2-3 nálevy z jedné dávky.

Pro pohodlné pacienty se lisují tablety a nebo se moringa vpravuje do želatinových kapslí.

Velmi ceněný je moringový behemový olej, který už údajně používala královna Kleopatra ve starém Egyptě. Nádherně vyhlazuje vrásky, rozjasňuje a omlazuje pleť.

Moringa a detoxikace

Moringu jako zelenou superpotravinu je velmi vhodné zařadit do programu jarní detoxikace. Ideální je popíjet čaj po dobu 1 měsíce a přidávat moringu do jídla.

Recept na smoothie:

Na závěr přidáváme recept na Smoothie z Kanárských ostrovů :

  • Vodní meloun - půlka nakrájená na kostky
  • Kiwi 2 kusy - nakrájené na kostky
  • Mandarinka 1 kus - rozkrájená
  • Banán 1 kus - nakrájený na plátky
  • Moringa prášek 2 lžičky
  • Pomerančový džus nebo voda podle potřeby

Všechny suroviny mixujeme a naředíme podle potřeby džusem nebo vodou.
Uvedená dávka vychází na 3 osoby.

Smoothie vám dodá energii a vylepší vaši náladu.


Autor: PharmDr. Lenka Zemanová, Čajovna U sv. Mikuláše Publikováno 20. 2. 2016 19:13

Srdce - prosincová detoxikace

Srdce řídí celou bytost. Všechny orgány, svaly a každá jednotlivá buňka závisí na neustálém proudu krve, obsahující živiny a kyslík. Úkolem srdce je pokrýt potřeby našeho těla ve všech situacích od klidu až po silnou zátěž.

Jak o srdce pečovat?

  • Hladinu cholesterolu v cévách snižují hořké byliny jako je zázvor, hořec a smetanka. Podobně působí i nastrouhaná jablka, jejich vláknina pektin váže kyselinu žlučovou ve střevu. Po celou adventní dobu proto doporučujeme popíjet cévní čaj s obsahem vřesu, měsíčku, šípku, jmelí, vrby a komonice. Ideální je vypít 2 až 3 šálky denně.
  • K tomu užíváme hloh ve formě kapek anebo kapslí. Hloh jemně posílí činnost srdce bez nežádoucích účinků, takže je vhodný na preventivní užívání.

Další tipy pro zdravé srdce:

  • Zdravá, lehká středomořská strava, hodně zeleniny, ryb a kvalitních rostlinných olejů.
  • Vhodné je pravidelné sportování a dostatek spánku.
  • Přiměřeně červeného vína a tmavá nejméně 70 % čokoláda.

Abychom Vám ušetřili práci, v čajovně (a v lékárně) seženete většinu věcí potřebných k detoxikaci.

Udělejte něco pro své tělo. 

A v lednu?

V lednu se budeme opět starat o naše cévy.
Každý měsíc najdete na těchto stránkáchv novinách Mezi šálky a v čajovně podrobný popis!

Přečtěte si také článek: Čistíme se celý rok (důležité pro Vás!).


Autor: Čajovna U sv. Mikuláše, PharmDr. Lenka Zemanová Publikováno 1. 12. 2015 18:47