knížkami. A jedna mě zaujala. Jmenovala se Vůně čaje. Sedla jsem si na židli a začetla jsem se… Legenda o Šen-nungovi„Jednoho jarního večera roku 2737 př. n. l. seděl císař Šen-nung u ohniště a... |
převařoval si jako vždy v kotli vodu na pití. Oheň praskal a syčel. Císař přikládal větvičky stromů, které rostly kolem. Ožehlé listy se vznášely v horkém vzduchu a pozvolna klesaly. Napadaly také do vařící vody. Císař je nejprve chtěl vylovit, ale zaskočila ho přitažlivá vůně, které z kotle vycházela. Ochutnal a nevycházel z údivu nad osvěžující chutí, kterou tento nápoj měl.“
Že by se čaj objevil takhle? Tato legenda ještě k úvahu připadá, ale pár řádků pod ní byla další:
„Bódhidharma (buddhistický mnich, jenž roku 520 n.l. přinesl do Číny zenový buddhismus) učinil ve zbožném vytržení slib, že se bude neustále modlit a nebude nikdy spát. Dnem i nocí meditoval a vzdoroval spánku. Jednou ale, přemožen únavou, tvrdě usnul. Když se probudil, strašně se na sebe zlobil a v návalu vzteku si odřízl oční víčka. Hodil je na zem. Na místě této podivné oběti vyrostl keřík, jehož lístky se dají proměnit v zázračný nápoj, který odmítá únavu a povzbuzuje tělo i mysl. Byl to čajovník.“
No… asi se budu přiklánět k té první :)
Tak dlouhá historie by vydala na celou knihu! Tak alespoň některé střípky…
Skončila jsem s 10 popsanými stránkami v mém zápisníku. Chcete znát celý příběh čaje?
Knížky Vůně čaje, Všechny čaje Číny nebo Příběh čaje jsou skvělá volba…