Já je mám taky ráda – ale ne, šansony nezpívám. A vážně, oolong vám ke zpěvu nepomůže.
(Snad teď neodvrátím všechny zpěváky od čaje!)
Ale… Oolong mi přijde „umělecký“. Ne, vážně…
Když to vezmete logicky…
Jasně, že udělat skvělý černý i zelený čaj je asi určitě stejně těžké (hm, ale jak to můžu tvrdit, když jsem nikdy čaj nevyrobila?!).
Snad tím, že je prostě nepopsatelný. „Jojo, chce ho prodat,“ říkáte si.
Tak ho ochutnejte a popište mi ho!
Háááá? Jde to?
Tak jasně, chutná tak a tak, má tyhle a tyhle tóny… Dík za popis, pomohl mi.
Ne. Přijde mi, že tenhle čaj prostě chce, abychom ho ochutnali a řekli „oooo to bude ten… oolong!“
Jo. A fascinuje mě. Fascinuje… hm… nevím, jestli je to to správný slovo.
Každopádně. Dá se těžko popsat. Všichni znají zelenej čaj. Všichni znají černej čaj. Ale oolong? Ten má tisíc tváří. (Nebo víc?!)
Těžko říct. Někdy je snad i těžký ho poznat. Rád mění tvary, rád mění vůně, rád mění podobu.
(A teď si přijdu blbě… píšu o oolongu a v gaiwnanu mám černý čaj… hmmm mám chuť na něco z Taiwanu… a už běžím do kuchyně, beru konvičku, čaj a těším se… na oolong.)
- speciální
- umělecký
- „tajemný“
- vychytralý
- nepopsatelný