Čaj bez vody: Příběh čajovny



Datum konání:
6.12.2012

Příběh skoro jako z pohádky. Jeden z mnoha příběhů, které v čajovně poletují vzduchem...  

Začalo to v minulém století. Tehdy to bylo jako z pohádky. Šťastní rodiče poprvé viděli svou dcerku. Bydleli na venkově. Ona pomalu rostla, tancovala na májích odkud má dnes fotky, kterým se společně smějeme. Vystudovala základku, potom gympl. A pak se jí začal plnit sen. Vzali ji na farmacii. A bez zkoušek. To snad kvůli tomu, že vyhrála biologickou olympiádu.

     A někdy tady začíná náš příběh. Jednou si všimla vltavínu na krku své spolužačky. A uchvátil ji.

Dostudovala. Vzala si muže, s kterým je dodnes. Nastoupila jako obyčejný zaměstnanec do lékárny. Potom ji koupila.

     Na svět přišel syn. A i s ním jeli na dovolenou. Na Hlubokou. A kdo by tušil, že právě tady najde to, co už tak dlouho hledá…
Vltavín! A podobný tomu, který nosila spolužačka na krku. To bylo chvíli po revoluci. Ten pán měl i jakousi brožurku o kamenech. Dovolená skončila a oni museli zpět do reality.

     Tu knížku od pána z Hluboké četla několikrát. A dokonce v ní psal, že kameny v lékárnách jsou v zahraničí naprosto normální a běžné. Tak proč to nezkusit? Kontaktovala ho a poprosila o „léčivé“ kameny. Pak to udělala ještě mnohokrát.

     A ten sklep pod lékárnou?

Sice je celý špinavý od uhlí, ale je přeci škoda ho nevyužít! Co udělat ještě čajovnu? No jasně! Nahoře se bude léčit fyzické zdraví a dole to psychické.
Harmonie.

     Přípravy čajovny vrcholily a ten záhadný pán z Hluboké se ozval. Sám a telefonicky. Jestli prý nechce i nějaké větší exempláře… „Připravujeme čajovnu. Možná by tam vypadaly hezky,“ zasnila se do telefonu. A on přijel i s kameny do Loun. Jmenoval se Mirek Kos. Nabídla mu, že by v čajovně mohl udělat přednášku. On sice řekl, že ještě nikdy nepřednášel, ale nakonec souhlasil. 

Měla více a více kamenů. Začala popíjet čaj.
Přišla na to, že tohle všechno jí dává sílu. Že kameny po celém bytě jsou ti nejlepší kamarádi. Oni tu jsou totiž vždycky pro nás…

     Na svět přišlo druhé miminko, dcera. Rostla a začala milovat Hlubokou. Kdo ví, proč… Nedokáže připustit, že by existovaly prázdniny bez Jižních Čech. To je něco jako čaj bez vody!

     V čajovně se vystřídalo už několik zaměstnanců. Byla nahoře i dole. A proč tu píšu příběh její majitelky? Je to jenom jeden z mnoha příběhů, které v čajovně poletují vzduchem. Navštívilo ji už tolik lidí. Někteří byli šťastní a nad šálkem čaje sdíleli svou radost s ostatními. Někteří se v něm snažili utopit svůj smutek. Když pijete čaj, vaše tělo je taky v jakési „harmonii“. Můžete být nešťastní, ale přitom vás "zaplavuje teplo zevnitř". A vy nějak víte, že dokážete cokoliv.

A jak nám pomáhají kameny?
Právě oni tu jsou tisíce let, skrývají všemožné příběhy. Mají dostatek zkušeností, aby nám pomohly.
Stačí je o to poprosit. A věřit.

 

P.S.: Pokud hledáte takového pomocníka, stavte se v Čajovně U sv. Mikuláše. Jsme si jistí, že tam čeká právě na Vás. A právě teď je ta nejlepší doba poznat ho. Lidé totiž přestávají věřit na zázraky.
Ale… třeba se přeci jenom dějí… Kdo ví.

Dále čtěte:

"Závod"

Oolong - nejoblíbenější čaj Edith Piaf