Dva extrémy letošního léta - týden plný čaje a bez jediného šálku



13925658_10154396466159439_8852455111238522124_o.jpg

Co s lidským organizmem a psychikou udělá týden plný čaje a co týden bez jediného šálku?

A jaká je ideální míra čaje?

Je dobré pít čaj ráno? Probere nás, nebo spíš ne?

Přečtěte si čajové "zamyšlení".

13925752_10154396465534439_1552852870982052204_o.jpgČajová škola – čaj teče proudem, 16 hodin denně. Člověk tam má skoro pocit, že voda je moc „vodová“ a když se přihodí pár lístků čaje, rozhodně to ničemu neuškodí.

Odstíny chutě skoro splývají, nestíhám je rozeznávat, už jen přihlouple zírám do papíru s poznámkami. Ráno vstanu – a proces se opakuje. V půlce týdne už ale nemůžu… Musím si dát pivo (nebo víno?)! Jinak mi chuťové pohárky a celá hlava z přemíry čaje snad exploduje.

I poslední večer piju u ohníčku čaj. Když víno kombinujete s čajem, je daleko menší pravděpodobnost, že se opijete. Notýsek plný poznatků o čaji si čtu ještě po cestě domů. A paradoxně - mám chuť na další čaj, který na nočním stolku připravuju ještě večer, když se vracím.

…o pár týdnů později…

Můj dost možná poslední tábor v životě. Jídelna, kde vaří už 10 let to samé, „čaj“, který jistě pamatujete z lyžařských výcviků (ovocný – slazený, moc se nedá pít, zároveň je to ale to jediné teplé pití k dispozici). A abych nezapomněla – snad nejstudenější týden léta. A pro mě? Hlavně týden bez čaje!

Nečekala bych, že mi můj věrný společník bude tak chybět... Mého drahého připomínal jenom tenhle časopis, který jsem o odpolední klid četla. Takhle jsem si přivolávala chuť, hřejivost a pohodovost tohoto nápoje. Při jediné možné příležitosti jsem vzala za vděk tím „nedobrým pitím“ ze sáčku, kterému lidé říkají „čaj“. Možná jsem rozmazlená, ale ani jsem ho nedopila. 

Jakmile tábor skončil, chtěla jsem jenom tři věci:

  1. dobře se najíst
  2. vyspat se v mojí posteli
  3. a dát si sakra konečně ten čaj!

13925503_10154396466299439_3110956104580320558_o.jpgA na co jsem díky těmto extrémům znovu přišla?

Nic se nesmí přehánět.

Moc i málo čaje (aspoň mně) škodí. A koneckonců je to jako s partnerem – občas je vlastně fajn, když si chybíte a těšíte se na sebe. Ale taková dovolená, kdy se máte skoro plné zuby, se jednou za rok taky vydrží :).

A nějaká ideální míra?

Poslouchejte svoje tělo. Osobně dávám přednost jednomu pořádně vychutnanému a hlavně kvalitnímu čaji - na více nálevů. A navečer (obzvlášť teď na podzim a v zimě) si ráda připravím bylinkový čaj. 

A ráno čaj nepiju.

Dřív jsem si nedokázala představit ráno bez černého čaje. Do krku jsem ho nalila ve spěchu a žila v představě, že mě probere. Nakolik se mu to povedlo, to těžko posoudit. Když jsem ale týden ranní čaj vynechala, byla jsem naprosto mrtvá, nesoustředila se. Moje tělo se prostě nedokázalo probrat a "nakopnout" samo.
A tak jsem si řekla, že s ranním šálkem, který si pořádně ani neužiju, je konec. A ono to funguje - ve škole neusínám (když teda zrovna nezačínáme matikou). 
Sem tam si o víkendu udělám dopoledne nějaký jemnější bílý čaj - spíš na chuť. Mám pocit, že pomalejší rozjezd je pro mě lepší. 
Ale - to je jenom můj pohled na věc. Jsem přesvědčená, že pro každého funguje něco jiného. Jde jenom o to, zkoumat i další možnosti. A nezatracovat je. 

 

P.S.: O tom, proč mě začalo bavit připravovat i bylinky zase někdy jindy.

fotografie: s laskavým svolením Lenka Cisárová


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář