Závod



 Život plyne strašlivě rychle. Vlastně nikdy nepospíchal tak, jako teď. Ještě před pár lety jsem si říkala: „Už abych byla doma! Už abych mohla sedět u telky!“ Čas šel tak pomalu. Minuta se zdála být jako hodina a hodina jako den.

    A dnes? Ještě před chvílí jsem seděla ve školní lavici a teď je zase večer! Televizi jsem vyměnila za knížky. Přijde mi lepší život pročíst, než prosedět u televize. A taky mám nad písmenky pocit, že se svět alespoň na chvíli zastavil a já se ponořila třeba pět století zpátky. Čas běží jako by mu někdo šlapal na paty. Nechápe ale, že to, co ho tak popohání dopředu, čeká v cíli. Život se nechce zastavit. Život chce ten závod s Časem vyhrát.

    Vyhlašování výsledků by vypadalo takhle: „Život zvítězil v našem Životním závodu s celkovým časem 85 let. Výhercům gratulujeme. A máme pro ně samozřejmě cenu!“ Pořadatel vytáhne z kapsy kartičku, na které je napsáno: Nebeské lože 35, divadelní hra Smrt. Závodník se jenom jemně ukloní a zmizí  v nenávratnu. Musí přece stihnout představení! Tuší ten závodník, že bude jedním z hlavních protagonistů? Že jakmile se usadí do své pohodlné sedačky na druhém balkonu, uvidí na jevišti herce náramně podobného jemu?

    Asi ne. Je rád, že do cíle dorazil první.
Nespěchejte! Proč se pořád musíte předhánět? Proč si prostě nepodáte ruce a do cíle nedojdete v míru a přátelství? Vítězové stejně budete oba.

    Občas mi hlavou prolítnou zvláštní otázky. A tak o nich přemýšlím.  Přemýšlím o Životě. O Smrti. O lidech v mém Životě. A vůbec mi nedochází, že jsem vlastně šťastná. Vždyť mám kolem sebe lidi, které mám ráda. Vždyť mám úžasné koníčky, které dělám ráda. Vždyť mě učí profesoři, které –přes každodenní neshody- mám ráda.

    Samozřejmě, mám kolem sebe i lidi, které jsem třeba ráda měla. A možná mě zklamali. Ale já už je neřeším a usměju se na ně. Nemá cenu totiž plýtvat drahocenným Životem a Časem se zamračeným výrazem. Jenom mě mrzí, že jsem na to přišla až teď. A Život zase stihl popoběhnout o kousek dál.

Zastav se na chvíli, prosím!
Vždyť se teď den zdá jako hodina…

Dále čtěte:

Čaj bez vody: Příběh čajovny

Oolong - nejoblíbenější čaj Edith Piaf