Když kliknete na jméno, můžete si pustit záznam z koncertu |
7. prosince se v čajovně od 19:00 dělo něco neobvyklého.
Moderní lyra ve spojení s hlasem Ivany Lesné bude rozeznívat skladby z doby renesance, gotiky a také tvorbu 1. učitele lyry v ČR Jana Braunsteina.
Už se nemůžeme dočkat a tak jsme požádali Ivanku o rozhovor.
Jenom v krátkosti: vydala CD Poděkování, hrála hlavní roli v muzikálech na Hluboké Romeo a Julie a Jedna noc na Karlštejně. Také pořádá různé semináře a koncerty.
Více se dozvíte na stránkách www.zivotnadlani.cz a samozřejmě v tomto rozhovoru...
Jak by ses charakterizovala?
Jsem intuitivní zpěvačka, hlasová pedagožka a lektorka hlasových a pohybových workshopů.
Zabývám se mnoho let muzikoterapií.
Využívám svých tvůrčích sil také k tvorbě hudby a občas obrazů.
Mám malé dítě, takže jsem už rok a 8 měsíců maminkou skoro na plný úvazek.
Sem tam vytvořím nějaký koncert nebo seminář.
Lidé také přijíždí za mnou na zpěv a hlubinnou terapii. Jinak jsem člověk docela obyčejně žijící se svým mužem na samotě u lesa kousek od Hluboké nad Vltavou, kde máme psa, kočku a tři kozy.
Když vystupuješ, máš trému?
Většinou mám malou trému těsně před začátkem. Ale jakmile začnu zpívat, tréma je pryč a odevzdávám se proudu energie, který prochází skrze zpěv.
Jak se připravuješ na koncert? A jak se připravujete s panem Braunsteinem?
Písničky si zkouším průběžně, když mi vyjde čas. Třeba, když malý Ríša spí nebo večer ve sprše. S Honzou je poměrně těžké se sejít, je hodně vytížený, takže zkoušíme maximálně třikrát před koncertem.
Jaké jsou Tvoje další koníčky?
Momentálně je mým nejmilejším koníčkem tanec flamenco. Právě tam totiž vypustím všechny starosti z hlavy a mám dvě hodiny jen pro sebe. Dál se věnuji trochu hře na tenorovou chrotu, což je muzikoterapeutický nástroj podobný violoncellu. Doufám, že na něj budu mít v budoucnu více času.
Tvé CD Poděkování je na slova aramejské modlitby.
Proč zrovna tento motiv?
Jak se můžete dočíst třeba v knize N.D. Klotze, je to text vyslovený Ježíšem v jeho rodné řeči. Právě v této knize mě oslovila obrovská rozmanitost jeho významů.
Řekla jsem si: tento text si zaslouží zhudebnit. A od té doby mi začaly přicházet inspirace „ze shora“, a tak jsem si je poznamenávala do not, které se později staly základem pro velké mravenčí dílo v nahrávacím studiu.
Vím, že pořádáš hodiny, kde učíš lidi zpívat.
Kdybych i já byla takový zájemce a přišla bych k Tobě, jak by to probíhalo?
Hodiny probíhají velmi individuálně. Navazuji vždy na předpoklady a dovednosti, se kterými zájemce přišel.
Vyzkoušeli bychom, jakým způsobem dýcháš, jak využíváš svalstvo dechových opor, jaký máš postoj, uvolněnost svalů hrtanu, čelisti, jazyka a momentální hlasový rozsah.
Taky základy intonace.
Toto všechno se dá zjistit v podstatě už při první hodině.
Kde a jak jste se poznali s panem Braunsteinem?
S Honzou jsme se poprvé setkali v rámci soukromé školy v oboru muzikoterapie. On byl jedním z lektorů, kteří mě učili muzikoterapii. Tehdy jsme ještě vůbec netušili, že budeme jakkoli spolupracovat.
Pak jsme se asi ne náhodou setkali v Evropském alikvótním sboru a teprve rok po té nás hlavní organizátorka pobídla, abychom zkusili zahrát a zazpívat něco spolu. Ani jeden z nás neváhal a tak vzniklo spojení lyra – zpěv.
Výsledek si každý může přijít poslechnout.
Tvůj nejoblíbenější hudební nástroj?
Tak to je určitě hlas a naše tělo. Je to velmi praktická záležitost, protože si je nosíme stále s sebou a zároveň mají nejvíce možností využití.
Když už bych měla vybrat z jiného materiálu, dovedu si nejvíc užívat zvuku violoncella a bubnů.
Jak na Tebe působí zrovna lyra?
Lyra je ve své podstatě křehký nástroj. Ta podoba lyry, kterou můžete zažít u Honzy Braunsteina je zajímavá tím, že je uzpůsobena pro koncertní vystupování. Je na ní mnohem více strun, než na původní lyře a má tak neobyčejně velký rozsah.
Na mě lyra působí velmi uklidňujícím a osvobozujícím dojmem a vždy se těším na doprovod svého hlasu tímto nástrojem.
Co v nejbližší době plánuješ?
Právě s Honzou Braunsteinem v prosinci chystáme vánoční koncerty, kterými letos zakončím všechny vnější aktivity. Potom si chci udělat více času na rodinu. Těším se na zklidnění, pečení cukroví, výzdobu hájenky a jak si to tu s Ríšou a Karolem pěkně zútulníme.
Zajímá Vás, co bylo v celém vánočním speciálu novin Mezi šálky?
Autoři fotografií: Eva Fialková, Jiří Zeman